Časování slovesa: haben


Překlad: mít

Přítomný čas

er hat

Préteritum

er hatte

Perfektum

er hat gehabt

   
   


Časování slovesa

Časování neboli konjugace je způsob ohýbání sloves. Změna jejich tvaru, nejčastěji pomocí koncovek a pomocných slov, slouží k vyjádření mluvnických slovesných kategorií, jako jsou osoba, číslo, čas, vid, rod a způsob, které se vztahují k ději či stavu, jež sloveso popisuje. Podle formy časování se slovesa rozdělují na různé třídy (v latině nazývané konjugace), kterým jsou přiřazeny vzory, podle nichž se slovesa v dané třídě časují.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Celkově má němčina 6 časů. Dva jsou jenoduché: přítomný (Prézentum) a minulý (Préteritum). Další čtyři časy jsou složené, tedy při jejich sestavování je nutné použít pomocné slovesa a infinitiv slovesa významového, případně jeho minulého příčestí. Ke složeným časům náleží čas budoucí (Futurum I), minulý složený (Perfektum), předminulý (plusquamperfektum) a předbudoucí (futurum II).

  ...   ... Více informací


Přítomný čas - Prézentum

ich
habe 
du
hast 
er/sie/es
hat 
wir
haben 
ihr
habt 
sie/Sie
haben 

Předminulý čas - Plusquamperfektum

ich
hatte 
du
hattest 
er/sie/es
hatte 
wir
hatten 
ihr
hattet 
sie/Sie
hatten 

Minulý čas jednoduchý - Préteritum

ich
habe gehabt 
du
hast gehabt 
er/sie/es
hat gehabt 
wir
haben gehabt 
ihr
habt gehabt 
sie/Sie
haben gehabt 

Minulý čas složený - Perfektum

ich
hatte gehabt 
du
hattest gehabt 
er/sie/es
hatte gehabt 
wir
hatten gehabt 
ihr
hattet gehabt 
sie/Sie
hatten gehabt 

Budoucí čas – Futurum I

ich
werde haben 
du
wirst haben 
er/sie/es
wird haben 
wir
werden haben 
ihr
werdet haben 
sie/Sie
werden haben 

Předbudoucí čas – Futurm II

ich
werde gehabt haben 
du
wirst gehabt haben 
er/sie/es
wird gehabt haben 
wir
werden gehabt haben 
ihr
werdet gehabt haben 
sie/Sie
werden gehabt haben 

Konjunktiv (Subjunktiv) slovesa

Konjunktiv (z pozdně latinského modus coniunctivus, v překladu způsob sloužící k větné vazbě, z lat. coniungere – spojovat) či (v angličtině) subjunktiv).

Konjunktiv je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje.

Vyjadřuje akce možné, pravděpodobné, hypotetické, žádoucí, obávané nebo potřebné (slouží tak k vyjádření postojové modality mluvčího). Je to způsob akcí myšlených, které se nemusí stát v žádném časovém bodě. Označuje především subjektivnost, pochybnosti či nejistotu sdělení.

V němčině se rozlišuje konjunktiv I a konjunktiv II.

Konjunktiv I zahrnuje konjunktiv prézenta (např. er sei, er habe), konjunktiv futura a konjunktiv perfekta.

Konjunktiv I často vyjadřuje cizí mínění, z pohledu mluvčího často nevěrohodné (indikativ prézenta: Er sagt, dass niemand zu Hause ist. – Říká, že nikdo není doma. x konjunktiv prézenta: Er sagt, dass niemand zu Hause sei. – Říká, že (prý) nikdo není doma.).

Konjunktiv II zahrnuje konjunktiv préterita (er wäre, er hätte) a konjunktiv plusquamperfekta.

  ...   ... Více informací


Konjuktiv I Přítomný čas

ich
habe 
du
habest 
er/sie/es
habe 
wir
haben 
ihr
habet 
sie/Sie
haben 

Konjuktiv I Minulý čas

ich
habe gehabt 
du
habest gehabt 
er/sie/es
habe gehabt 
wir
haben gehabt 
ihr
habet gehabt 
sie/Sie
haben gehabt 

Konjunktiv I – Budoucí čas – Futurum I

ich
werde haben 
du
werdest haben 
er/sie/es
werde haben 
wir
werden haben 
ihr
werdet haben 
sie/Sie
werden haben 

Konjunktiv II – Předbudoucí čas – Futurm II

ich
werde gehabt haben 
du
werdest gehabt haben 
er/sie/es
werde gehabt haben 
wir
werden gehabt haben 
ihr
werdet gehabt haben 
sie/Sie
werden gehabt haben 

Konjuktiv II - Předminulý čas - Préteritum

ich
hätte 
du
hättest 
er/sie/es
hätte 
wir
hätten 
ihr
hättet 
sie/Sie
hätten 

Konjuktiv II - Minulý čas složený - Perfektum

ich
hätte gehabt 
du
hättest gehabt 
er/sie/es
hätte gehabt 
wir
hätten gehabt 
ihr
hättet gehabt 
sie/Sie
hätten gehabt 

Konjunktiv II – Budoucí čas – Futurum I

ich
würde haben 
du
würdest haben 
er/sie/es
würde haben 
wir
würden haben 
ihr
würdet haben 
sie/Sie
würden haben 

Konjunktiv II – Předbudoucí čas – Futurm II

ich
würde gehabt haben 
du
würdest gehabt haben 
er/sie/es
würde gehabt haben 
wir
würden gehabt haben 
ihr
würdet gehabt haben 
sie/Sie
würden gehabt haben 

Rozkazovací způsob (Imperativ) slovesa

Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití rozkazovacího způsobu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu.

  ...   ... Více informací


Rozkazovací způsob

du
habe; hab 
ihr
habt 

Příčestí(Partizip ) slovesa

Příčestí (participium, z latinského participare – „mít účast“) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce:

  • účast na tvorbě složených slovesných časů;
  • účast na tvorbě trpného rodu;
  • funkce přívlastku;
  • alternativa k vedlejším větám (větné kondenzátory);
  • a jiné.

Příčestí jsou často základem tvorby přídavných jmen (deverbální adjektiva), např. koupen - koupený, minul - minulý, a podstatných jmen (deverbální substantiva), zakoupen - zakoupení.

  ...   ... Více informací


Příčesti přítomné

ich
habend 

Příčesti minulé

ich
gehabt 

??

Frázová slovesa, v angličtině phrasal verbs nebo také multi-part verbs, jsou slovesa, která se skládají z více částí, více slov. I když se jedná o dvě nebo tři slova, pracujeme s takovým spojením jako s celkem, jako s jedním slovíčkem. Význam má takové sloveso často nezávislý na významu jednotlivých částí.

Např. sloveso TAKE OFF – jednotlivé části slova jsou sloveso TAKE (vzít/brát apod.) a příslovečná částice OFF (z, z povrchu pryč). Význam celku TAKE OFF je ale jiný. Používá se pro vzlétnutí letadla a nebo pro sundání nějaké části oblečení.

  ...   ... Více informací







Pokračovat ve studiu nepravidelných sloves:
Náhodná volba






Nepravidelná slovesa Němčina